Dopravní značky

Známe je všichni. Staly se součástí našich životů: stejně jako odpadky v pangejtech podél silnic u pat právě těch značek, které se oficiálně jmenují svislé dopravní značení. Tento terminus technicus lze přeložit do češtiny, jako značky stojící vedle nebo nad silnicí. Řídí (doslova) naše životy a zajišťují třeba to, že ráno dojedeme včas do práce nebo odpoledne na nákup.

Ač jsou nedílnou součástí našich životů, existují v porovnání s mnoha jinými věcmi jenom zlomek času. Ty úplně nejstarší spatřily světlo světa v Anglii roku 1903. V tomto roce zavedl britský zákon poprvé na světě dopravní značky podobné těm dnešním – tedy ve tvaru kruhů, trojúhelníků, čtverců a obdélníků.

Československo si na první značky počkalo ještě více jak tři desítky let. Roku 1935 se objevuje první šestice standardizovaných značek. Jednalo se o značky varující před zatáčkou, křižovatkou, dírou v silnici, chráněným i nechráněným přejezdem a jiným nebezpečím. Jak symbolické je, že mezi šesticí mušketýrek průkopnic bylo varování před dírami v silnici!

Za rok uplyne 90 let od tohoto historického okamžiku.

Dnes eviduje Evropa 269 různých druhů dopravních značek! Ale číslo 269 je zavádějící. Třeba značka s přikázaným směrem jízdy má celkem šest variant: 1/ přikázaný směr jízdy přímo; 2/ přikázaný směr jízdy vpravo; 3/ přikázaný směr jízdy vlevo; 4/ přikázaný směr jízdy přímo a vpravo; 5/ přikázaný směr jízdy přímo a vlevo; 6/ přikázaný směr jízdy vpravo a vlevo. Ale v počtu druhů dopravních značek se počítá pouze obecné: přikázaný směr jízdy.

A pak jsou speciální značky. Občas se jako kuriozity dostanou do časopisů nebo na internetové stránky. Upozornění na skákající klokany (Austrálie), krávy padající ze svahu (USA), možnost proboření ledu (Finsko), upozorňující na pohyb tanků (Wales), upozornění nebo varování před zpívajícími cyklisty (Nizozemí), zákaz vykonávání velké potřeby v lese (Německo), pohyb opilých lidí v okolí a na silnici (Thajsko) nebo upozornění na teenagery (Nový Zéland – na piktogramu má kráčející dvojice v ruce mobilní telefon a hlavu skloněnou k displeji).

Koneckonců i Československo přispělo jednou unikátní značkou. Objevila v roce 1975 v Mostě a varovala před pohybujícím se kostelem! Ale nezdá se mi moc pravděpodobné, že by jakýkoliv řidič nestihl přejet přes koleje, po kterých se pohyboval kostel rychlostí 1,2 – 3,2 centimetru za minutu. Nicméně značka se na scéně objevila.

A teď něco z osobní zkušenosti.

Nevlastním řidičský průkaz. A tak cesty trávím většinou na sedadle spolujezdce. A mám čas se kolem sebe rozhlížet. A třeba počítat značky.

Jednou jsem začal v Náchodě u autobusového nádraží. A počítal jsme značky kolem silnice: všechny ty zákazy předjíždění, cyklostezky, autobusové zastávky, křižovatky, názvy obcí a měst. Zastavil jsme se u čísla 250! Dvoustá padesátá značka od autobusového nádraží v Náchodě stojí v Polici u bývalého Kovopolu a upozorňuje řidiče na přechod pro chodce. 250 značek na 16400 metrech silnice. Čistě statisticky: každých 65,6 metru jedna svislá dopravní značka!

Kdysi jsem viděl v Německu kolem dálnic výstražný billboard. Na obrázku byl řidič, v jedné ruce měl bagetu a ve druhé pití. Nápis pod tím se ptal: A řídí kdo? V této souvislosti mě napadá jiná otázka: pokud je co 65,6 metru dopravní značka, tak plynulost jízdy a silnici před sebou sleduje kdo?