Efekt motýlích křídel

Někdy je velice složité začít. Ne proto, že by člověk - tedy já - nevěděl jak začít, ale kde začít. Kde jsou začátky příběhů? Kdy se stala ta chvíle, ve které se uvolnil onen pověstný kamínek, který spustil lavinu? Protože úplný počátek nemusí mít s danou situací vlastně vůbec nic společného. V roce 1979 přednesl matematik Edward Lorenz přednášku s názvem "Předvídatelnost: může mávnutí motýlích křídel v Brazílii vyvolat tornádo v Texasu?", kde poprvé zazněl termín efekt motýlích křídel... Vlastně je to tak trochu i práce autora detektivek: vymyslet kde mávnou motýlí křídla, jak bude příběh pokračovat a gradovat... a posléze ho v opačném gardu předložit čtenářům.

Ale zpět od literárně-autorského přemýšlení k realitě. Pro mě neproběhlo mávnutí křídel v Brazílii, ale doma v kuchyni, když Martina objednala sušičku a bylo potřeba vymyslet, kam s ní.

"Že bysme zrušili nahoře záchod a místo něj tam dali pračku se sušičkou." Skutečností je, že onu místnost v patře téměř nepoužíváme... znamená to vybourat dveře a kousek příčky a tím rozšířit chodbu o přívěšek do tvaru písmene "L". Na řadu přišly naprosto přízemní nástroje: bourací kladivo, palička a majzlík, zednická lžíce, stěrka a lepidlo na dlažbu etc. etc. etc. A když už jsem se se rozhodl dělat bordel, tak pokračuju se zateplením chodby polystyrénem. Ale zatím se zvedá jen vítr a nikdo netuší, že tajfun se připravuje, aby představil celou svou děsivou krásu.

Tajfun se ohlásil Martininou větou: "Když už budeš malovat nahoře chodbu, tak bysme mohli vymalovat i schodiště a zbytek chodby dole." (!!!) A mám to tak, jak jsem si zasloužil; přesně podle předpokladu: Ukázals, že to umíš, tak makej. 

Zajímavý poznatek, který si nechci nechat sám pro sebe: k vyrovnání podkladu a pokládání dlažby se nejlépe hodí písničky Martiny Trchové, zatímco k obkládání je vhodná Radůza. K zateplování polystyrénem patří Olympic (prioritně album "Prázdniny na Zemi") a montáž sádrokartonu nelze provést bez rad Divadla Járy Cimrmana. (Když se ohlédnu v čase zpět, tak ještě platí, že ke kopání a betonování základů je nejlepší si pustit CD "Jana Šteflíčková", zatímco ke zdění opěrných zdí je nejvhodnější její cédéčko "Letná"...)

K malování člověk potřebuje spoustu nářadí a psychickou odolnost. Z nářadí to je: štětka, váleček, zárohák, malý štětec, velký štětec, špachtle, sádra, malířská stěrka na vyrovnání drobných nerovností, kleště na vytažení hřebíků po obrazech, barva, penetrace, kbelíky, zakrývací fólie, štafle a žebřík, protože strop nad patou schodiště je šest metrů vysoko. Psychickou odolnost proto, že po třech hodinách malování stropu vypadá útulnost bytu podobně jako útulnost bytu po výbuchu bomby. A navíc si na stropě dali sraz snad všichni kocouři z celého širokého okolí. Zatímco poskakuju po žebříku a balancuju na štaflích, Tomáš maluje stěny a násobí následky exploze. (Samozřejmě že nelze malovat bez písniček kapely Traband, ale to je obecně známá věc.)

A v noci se stane zázrak. Kocouři se u nás už pravděpodobně dostatečně vyřádili a odešli. Nejspíš k jinému nešťatníkovi, který si míchá barvu k vymalování. Jen pár nejvěrnějších zůstalo a samozřejmě se usadili na místech s nejhorším přístupem. Na některá místa je stejně snadné se dostat, jako se dostat k daňovému přiznání předsedy vlády.

Marek Eben v písni "Nic není tak horký" zpívá, že každé zboží jednou skončí na pultu / A každý docent najde svoji fakultu / A i moře se jednoho dne umoří / Až srovnají se propasti i pohoří... A stejně tak přejdou i všechny tajfuny. Najednou na stěnách a stropech není místo, které by nebylo obšťastněno novou vrstvou barvy; z podlahy jsou odstraněna všechna místa, kde barva byla, ale nemá být; hřebíčky a skoby pro nové rozvěšení obrazů jsou zatlučeny, poličky pověšeny, okna umyta, vlhkost vyvětrána. A je hotovo.

Jen stále přemýšlím jakým způsobem odhalit efekt motýlích křídel ve stádiu jejich nepatrného mávnutí.