Jak si zapálit cigaretu

Cigarety lze zapalovat různě. Sirkou, zapalovačem, žhavým uhlíkem, od rozpálené plotýnky sporáku... frajeři si zapalují hořící bankovkou. Občas zapalovač zvlhne, sirky zhasnou dřív, než se zapálí cigareta, žhavý uhlík popálí prsty, protože spadne v nejneočekávanější chvíli, žádná bankovka se zrovna v kapse nepovaluje a hlavně nezapomenout vypnout sporák.

Město Náchod mám rád. Pokud to aspoň trochu jde, na chvilku se na Kamenici zastavím před domem, kde žila rodina Škvoreckých. Po této tradiční zastávce pak pokračuju dál a na Karlově náměstí, kousek vedle podkovy Zimního krále jsem zastaven opilcem středního věku. Říká mi: "Hele, nemáš cigaretu?" Většinou s lidmi, kteří zrovna nemají co kouřit, docela soucítím a tak jsem mu jednu cigaretu dal. Předpokládal jsem, že to u cigarety neskončí a v kapse jsem nahmatal zapalovač. Prosba o oheň následovala během chvilky. Podal jsem mu ho a čekal. Jenže v jeho prstech se nástroj zdroje ohně změnil v nástroj vytvářející vztek. Stál kousek vedle mě a já sledoval, jak plamínek vždy zhasne kousek před koncem cigarety. Po pátém pokusu změnil přístup. Kleknul si na dlažbu a pokoušel se znova a znova zapálit si tu prokletou cigaretu vkleče. V jednu chvíli jsem měl pocit, že mě pošle minimálně do háje i s cigaretou a hlavně tím zatraceným zapalovačem. Už jsem se viděl, jak utíkám před letícím "zapíkem" a uhýbám před kupou dobře mířených a upřímně myšlených nadávek.

Ale nic z toho se nestalo. Muž opět změnil přístup. Z kleku na kolenou si na dlažbu náměstí lehl! Znovu škrtání a škrtání. Napadlo mě, že pokud bude pokračovat, tak za chvíli začne vtrhávat dlažbu a zavrtá se pod ní. Ale na sto dvaadvacátý pokus plamínek vydržel tak dlouho, aby rozžhavil tabák na konci cigarety. První vysvětlení, které mě napadá, zní, že těsně nad zemí je víc kyslíku. Ale možná se opilcovo tělo ležící na dlažbě jen uklidnilo a zlepšil se mu odhad vzdálenosti mezi plamínkem a cigaretou.

Muž se zvednul ze země, rozhlédl se kolem sebe, automaticky si oprášil oblečení a s díky mi zapalovač vrátil. Otočil se a zamířil po Kamenici směrem k autobusovému nádraží. Mezi ostatními chodci jsem ještě nějakou dobu fascinovaně sledoval zvedající se obláček kouře nad jeho hlavou. Kdyby to byla komiksová bublina, v každé z nich by bylo vepsáno radostné: Kouřím! Pak zmizeli. Kouř i on.

Šel jsem dál k náměstí. Už si nepamatuju, kam jsem tenkrát šel. Ale vzpomínka na opilce mi z paměti nevymizela. A kromě domu, kde žil Josef Škvorecký mám v Náchodě další místo, kde se občas zastavím. Další tichá vzpomínka.

Cigaretu lze zapálit mnoha způsoby. Od frajerského připálení si hořící bankovkou po obyčejné použití zapalovače.

A taky existuje možnost si se zapalovačem lehnout na zem a zapálit si vleže. Nejspíš tuhle variantu nikdy nevyužiju, ale nikdy nezapomenu na to, že jsem u toho byl.