Když jsme táhli k Jaroměři

= Když jsme táhli k Jaroměři,

ať si nám to kdo chce věří

zašli jsme si k starý Káče na večeři =

A víte co? - začnu v jiném městě. Proč ne, když můžu? Před několika lety hrálo v Polici Divadlo Járy Cimrmana hru "České nebe". První věta, kterou pan Zdeněk Svěrák řekl v divadle z pódia, zněla: "Tak jsme šťastně projeli přes Náchod..." V té době Náchod zcela jasně vítězil v soutěži o město s největšími kolonami v našem okolí. A o pár let dříve pro mě vítězil i v soutěži o město, kde se nejhůř stopuje (tady se o prvenství dělil se Šumperkem). Párkrát jsem vystoupil z autobusu na Starém městě a docela pohodlně došel na autobusák souběžně s "uhánějícím autobusem".

Co se týče stopování, aktuální stav neznám ani v Náchodě ani v Šumperku. Co se kolon týče, nezdá se mi, že by se s opravou průtahu města v Náchodě něco výrazně změnilo.

A teď do Jaroměře. Když přijíždíme směrem od Police, první krásou, kterou nám plynulost provozu umožní si pohodlně a spokojeně prohlédnout, je nová budova prodejny Tesco. Ze sedačky spolujezdce ji mám nakoukanou docela obstojně. Oproti tomu, třeba autobusové nádraží nebo opravovaný most přes Metuji jsem si s takovým klidem a pohodlím ještě prohlédnout nestihl.

A pak přijde ta skutečná perla Jaroměře. Obchodní dům firmy Wenke a syn, pod kterým je podepsán geniální architekt Josef Gočár (dnes je v něm umístěno Městské muzeum). Potom přijde na řadu Grand Hotel Jaroměř, který si ze svých stopařských dob pamatuji jako ruinu u silnice. A dál - pořád Jaroměř. Když jsme se vraceli z dovolené, mohl jsem časovou osu cesty domů zkrátit do jedné věty: "Pět hodin v letadle z Afriky do Prahy, z Prahy před Jaroměř hodinu a čtvrt, přes Jaroměř hodinu a přes Náchod tři čtvrtě."

Ale já mám skutečně rád Jaroměř. Třeba i kvůli té sprosté písničce, z níž jsem citoval na začátku. Nebo jako rodiště Josefa Šímy, skvělého malíře, se kterým mám stejné datum narození - tedy kromě letopočtu (do naší party ještě patří třeba cestovatel David Livingstone, spisovatel Philiph Roth či herec Bruce Willis). Josef Šíma byl jedním ze dvou českých malířů, se kterými jsem se setkal v Muzeu moderního umění města Paříže(Museé d´art moderne de la Ville Paris). Tím druhým byl František Kupka, který v Jaroměři studoval... Skutečně mám rád Jaroměř, ale dávám přednost prohlídce jejich pamětihodností při pěší procházce a nikoli při cestě automobilem. Bohužel, to druhé je častější a opakuje se stále ta samá trasa a stejná scenérie. Obchodní dům Wenke a syn se nikdy neokouká, ale Grand Hotel nebo kruhový objezd zase taková pecka není, abych se na ně chtěl koukat znovu a znovu.

Chápu, že kruhový objezd má zvýšit bezpečnost silničního provozu. Tedy i chodců. Je fakt, že tohle se určitě daří - když se auto pohybuje rychlostí mezi 20 a 25 km/hod., tak téměř žádná závažná srážka s chodcem nehrozí. Sice je v koloně poměrně složité najít přechod, ale na druhou stranu, dá se pohodlně přejít tato tepna Jaroměře v podstatě kdekoliv.

Kruhové objezdy jsou geniálním vynálezem. Pro mě je legendární ten náchodský, bohužel dnes již neexistující. Kdyby se do jeho středu postavil květináč s fíkusem, zabral by víc místa než střed otáčení. Jednou tam kdosi postavil popelnici. A mnoho, mnoho řidičů sice vidělo značku kruhového objezdu, ale samotný kruhák prostě nemohli najít. Dnes je rozšířen, brzdí dopravu stejně efektivně jako ten předcházející a voda se pod viaduktem drží také podobně jako v předcházejících letech.

Jaroměř si postavila na cestě spojující Náchod s Hradcem Králové kruháky čtyři. Sice tím téměř vyloučila možnost srážky chodce s jedoucím automobilem; na druhou stranu bych nechtěl dva týdny dýchat krásný vzduch zaplněný smradem aut, projíždějících městem.

Kdesi jsem četl, že v době, kdy si Sherlock Holmes objednával drožku, pohyboval se průměrnou rychlostí 18 km/hod. Dnešní automobily se Londýnem pohybují rychlostí 13km/hod. Není mnoho parametrů, ve kterých by se malé české město mohlo vyrovnat Londýnu. Ale že by o to lidé tolik stáli?

Kdyby dnes někdo chtěl zpívat o Jaroměři, nejspíš by vynechal starou Káču a namísto ní by zpíval o kruhu a kruzích kruhových objezdů. Asi se tomu říká pokrok.