O indiánských jménech

V románu "Na východ od ráje" (který osobně považuju za jedno z nejlepších děl světové literatury XX. století) John Steinbeck píše krátkou úvahu o jménech. Tvrdí, že jména dětem je potřeba pečlivě vybrat, protože když člověku začnou říkat přezdívkou, tak to znamená, že mu rodiče vybrali špatně jméno. Rodiče vybrali špatně - nikoliv dali špatné jméno! Špatná jména neexistují. A některá - navzdory větě z kultovního filmu Pulp fiction, kde postava, kterou hraje Bruce Willis, říká, že naše jména ho... znamenají - některá jména v sobě mají neuvěřitelnou symboliku. Nedávno jsem jel stopem do Belgie podívat se na Michelangelovu Madonu s dítětem a řidička, která mě odvezla poslední stovku kilometrů, se jmenovala Filipina. Jméno pochází z řečtiny a znamená milovnice koní. Zůstala jediná, z těch bez mála třiceti řidičů a řidiček, kteří mě posouvali po mapě Evropy, jejíž jméno jsem po cestě zjistil. (Michelangelo znamená ten, kdo je jako Bůh.)

A když jsem začal Steinbeckem: Samuel dostal jméno podle postavy Samuela Hamiltona z románu Na východ od ráje. Mužské křestní jméno Samuel pochází z hebrejštiny. Vyvinulo se z hebrejského "šmúel/šemúel" v překladu "jméno boží" (hebrejsky "šém": "jméno", "él": "Bůh"). Náš malý Samuel... začíná mluvit. Občas tak překotně, že artikuluje hlásky a souhlásky beze smyslu. Ale i on hledá jasná jména lidí kolem sebe, protože potřebuje poznávaný svět kolem sebe pojmenovávat. Když vynechám nejbližší rodinu (máma, táta, děda, babi, babi Hana, Tom) tak se dostávám k indiálnským jménům, jež jsem využil v nadpisu.

Chodíme na procházky k Cihelně. A u rybníka má Helča Rubáčková koně a občas Samuela posadí na hřbet jednoho z nich. Helča je u nás doma prostě "Teta kůň" (vyslovuje se ale asi jako teta tuň, rychle za sebou). A na koupališti si celé dopoledne hrál s malým Vojtíškem, jehož maminkou je Káťa Landová. Ta na Samíka svou nezaměnitelně červenou vlasovou pokrývkou zapůsobila natolik, že se z ní stala "Paní kykyryký". Nějaká asociace by se tam asi našla.

Ale prvním indiánským jménem byl pokřtěn náš pan soused. Ten totiž občas chodí za Daisy a dává ji pamlsky. Podle slovníku vlastních jmen Samuela Frydrycha je pan soused "Pan Daisy ham". Dvouletý kluk nám názorně ukazuje, jak se rodila jména a příjmení v dávném šerosvitu času. Jména jako Kovář, Horník, Doktor, Švec apod. mají jasný základ v povolání daných lidí. Všichni Novákové, Noví či Nováčkové byli někde chvilku, než se jim tak začalo říkat. Podle četnosti těchto jmen (nejenom v Čechách) můžeme bez nadsázky tvrdit, že stěhování národů jen tak neskončilo. Předek pana Nejezchleba měl buď alergii na lepek, nebo byl zaměstnán v pekárně nevalné pověsti a varoval své okolí tak dlouho, až se z toho stalo jeho jméno. Pan Vymazal po sobě nezanechával stopy, zatímco pan Mazal stopy nejspíš zanechává (beru v potaz, že Mazal je moje přezdívka). Asi bych takto mohl pokračovat dál a dál...

Indiánská jména měla postupný vývoj. Nejdřív nějak pojmenovali dítě, aby se v okamžiku dospělosti kmen shodl na jméně, které už bylo trvalé. Dneska se na mnoha místech zeměkoule uvažuje o tom, že si dítě bude moci vybrat pohlaví a s tím patrně i nové jméno. Z Filipů budou Filipiny, z Radek Radkové a pana Steinebcka s celou úvahou o pečlivosti výběru jmen pošleme na smetiště dějin. A budeme se dokonce tvářit, jak jsme světoví a jaký pokrok jsme vykonali. Ale "Pana Daisy ham", "Paní kykyryký" a "Tetu tuň" nám už nikdo nesebere. Aspoň že tak.

A na závěr ještě jména těch, které jsem zmínil.

Daisy je z angličtiny a znamená sedmikráska (ve staroangličtině snad i "oko dne").

Moje jméno - Pavel - pochází z latinského slova paulus a znamená malý, drobný či skromný a původně se užívalo spíše jako příjmení.

A nemůžu vynechat Martinu - tedy: jméno Martina je odvozeno od římského boha Marta (Mars - bůh války) a znamená bojovnice, válečnice, Martovi oddaná, zasvěcená či náležící... no, mám, co jsem chtěl .

PS. Navzdory Pulp fiction naše jména něco znamenají. Ale ta indiánská se mi zdají tak nějak lepší...