Pánská jízda

(z deníku dvouletého chlapa...)

07:30 Vstávám. Venku je ještě tma a tak volám mámu. Místo ní přichází táta a říká mi, že maminka musela odjet a že dneska budeme spolu. A slibuje "pánskou jízdu".

07:53 Táta mi dává snídani. Kaši s banánem. Koukám se na lžičku. Když ji chytnu za držátko a prstem druhý ruky do ní cvrknu, tak udělá prak a vystřelí. Sice je trochu jídla na zdi, ale na druhou stranu, všechno, co spadlo na zem, slízal pes. Chechtám se. Pak mi táta vynadal. Řvu.

08:37 Hraju si s vláčkem. Mašinka jezdí skvěle, ale když chci, aby lítala jako letadlo, vyklouzne mi z ruky a dopadne tátovi na palec. Táta vykřikne, já se leknu a řvu.

09:16 Jdeme si hrát ven na pískoviště. Nějaká holčička si tam staví bábovičky. Plácnu jí do nich a pak ji chci pohladit po vlasech. Co na tom, že mám ruce od písku? Holčička rozmazleně brečí a táta mi vyčítá, že tohle dělat nemůžu. Řvu.

10:29 Chci si od tý holčičky půjčit lopatku a hrabičky na písek. Nechce mi je půjčit. Tak se přetahujeme, ale jsem silnější. Ona spadne na zadek a zase běží brečet k mamince. Táta to už nevydržel, a plácnul mě přes zadek. Řvu.

11:41 Podává se oběd. Táta mi říká: "Ne abys zase jídlem střílel po kuchyni," a směje se u toho. Pouští mi k tomu písničky a já se v židličce roztancuju tak, že polévka je v mžiku na podlaze. Táta nadává. To mu ten smích dlouho nevydržel, napadne mě. Řvu.

12:33 Jdu si lehnout. Přitáhnu si k sobě plyšáka a zavírám oči. Zdá se mi o pískovišti a o tý rozmazlený holčičce. Určitě ještě musí nosit plýnky a doma má samou panenku... proč ji vlastně vůbec berou na pískoviště? Proč s ní nejdou na náměstí, aby si tam jezdila s kočárkem, když jinak umí jenom fňukat u maminky?

13:58 Probouzím se. Nikde nikdo a tak volám tátu. Za chvilku přiběhne. Ptá se, jak jsem se vyspinkal. Odpovídám mu, že dobře. Potom si chvíli hrajeme na zemi u postýlky. Mám tam takovou krásnou dřevěnou hračku. Táta se válí po zemi, jakoby ani neuměl chodit. Chci mu ukázat k čemu má nohy (aby na nich stál, přece, to dá rozum), ale nějak se mi zamotají - asi tím, jak mu dupnu na ruku - a i s hračkou v ruce padám na tátu. Ani to nebolelo. Ale táta vykřiknul, jak jsem ho vzal hračkou přes obočí. Leknu se a řvu.

14:22 Svačina. Dávám si pozor, abych nestřílel po kuchyni.

15:02 Jdeme na zahradu. Já si zajdu do svýho domečku a táta něco řeže. Poslouchám vrzání pily a pak mě napadne, že se půjdu kouknout na záhonek, jestli tam nejsou nějaký zralý jahody. Maminka mi je vždycky natrhá. Jahod bylo plno. Ty červený jsou sladký. Ty zelený moc ne. Tak je vždycky vyplivnu a jdu ochutnat další. Za mnou zůstává docela hezky prošlápnutá cesta. Taky je to mohlo napadnout, udělat pěšinku přímo přes jahody a ne tak daleko, že na keříčky nedosáhnu. Když přišel táta, vynadal mi. Nechápu proč. Řvu.

15:40 Zase jsem v domečku. Je tady hezky. Mám tady stolek a židličku, okna jako v opravdovým domě a dveře taky. Pak vyjedu s tatrovkou ven. Táta by mě chvíli mohl vozit, říkám si. Pořád něco řeže. Tak jdu k němu a stavím mu tatrovku k nohám, aby ji nepřehlídnul, a udělám na něj "Baf!" Lekne se a řízne se do prstu. Zanadává, a když se otočí, aby si šel prst zalepit, tak zakopne o tatrovku a svalí se na zem. Chápu to jako výzvu a skočím na něj, protože si určitě chce hrát. Nepochopil to. Řvu.

16:53 Jdeme na procházku s Daisy. Táta má zalepenou ruku a na čele bouli od toho, jak se natáh přes tatrovku a praštil se do hlavy. Házím psovi klacky a vždycky, když se napřáhnu, chrání si táta hlavu. Dělá, jako kdybych neuměl házet.

17:07 Už vím, proč si chrání hlavu. Klacek mi nějak vyklouznul z ruky a přistál mu kousek nad čelem. Pak na něj ještě skočil pes, protože chtěl ten klacek. Oproti očekávání se nevracíme hned a s řevem domů. Táta to nějak přešel a jdeme dál. Obilí sice není nijak extra vysoký, ale stejně se v něm umím krásně schovat. Táta mě hledá. Zoufalství v jeho hlase stoupá. Ale je to bezva hra. Nechávám ho vycukat a pak vylezu ven. Běží ke mně. Radši se preventivně rozeřvu. Ale jenom mě vezme do náruče a směje se.

18:11 Jsme zpátky na zahradě.

18:32 Táta mi dává večeři. Pak přichází maminka. Hned ve dveřích se ptá: "Jak jste se tady měli?" Táta odpoví, že jó, že jsme si to pěkně užili. Prostě "pánská jízda".