Továrna na loužičky

Původně jsem chtěl napsat o tom, že nebylo vůbec jednoduché najít ženicha pro naší psí nevěstu a jak po jeho nalezení probíhaly jejich námluvy. Ale je to vlastně jedno. Už schází jen jedna informace: psí tatínek se jmenuje Ogi, bydlí kousek vedle Police a v tuto chvíli, kdy je štěňatům tři a půl týdne, je ještě neviděl.

Zato my si jich užíváme. Samuel každé ráno po probuzení říká, že: "Miminka čekaj," a hned po příchodu do kuchyně se na ně běží podívat. A hlásí nám: "Jedno se na mě kouká," nebo: "Jedno běží," anebo třeba: "Jedno brečí". Samozřejmě ve svých dvou letech počítat neumí a všechno, co je víc jak dvě, je tři. Takže podle Samuelovi matematiky máme tři štěňata. Podle matematiky, jejímž otcem má být údajně antický filosof Pýthagorás, jich máme jedenáct! Na konci srpna porodila Daisy jedenáct maličkých, slepých a naprosto bezbranných uzlíčků štěněcích tlukoucích srdíček. Všechna jsme zkontrolovali a všechna hned přiložili k mamince. Rodit začala v osm večer a skončila o půl třetí ráno. Martina se unaveně zvedla a šla spát. Já to psychicky nevydržel a rozbalil jsem si spacák vedle "porodnice"; snad s představou, že kdyby se něco dělo, budu po ruce. Ale Daisy – naše ztřeštěná Daisy! – se projevila jako dokonalá matka a vzorně se prvních čtrnáct dní o svoje štěněcí uzlíčky starala. Ale od okamžiku, kdy otevřely oči a kdy jim začaly růst zoubky, snažila se víc času trávit jinde, než v jejich společnosti.

Začali jsme dokrmovat.

A najednou byla štěňata úplně všude. Ve třech týdnech ty nejaktivnější už dokázaly přelézt třicet centimetrů vysokou ohrádku. A samozřejmě že ve chvíli, kdy spadly na druhou stranu, začaly hned naříkat. Přeložil bych to asi takto: "Pane Bože, pomoc! Já jsem asi spadl do jiné dimenze! Já tady kolem sebe nemám nikoho! Ani jeden bráška, ani jedna sestřička! Ani maminka!!!"

A další samozřejmost: nezastaví se u nás pračka. Pořád pereme deky a prostěradla, na kterých leží. Víte třeba o tom, že jedenáct štěňat dokáže vyprodukovat během minuty patnáct loužiček?

Jedenáct štěňat nenakrmíte z jedné misky. A nejspíš ani z jedné mísy. Máme pro ně čtyři hluboké misky a během chviličky se krmením divoké zvěře změní ve velké mlaskání.

Po jídle vydrží být zhruba půl hodiny vzhůru. Začínají štěkat, začínají se mezi sebou prát, zkouší trhat utěrku, která se bůhvíjak zjevila v jejich dosahu. A pak dokážou usnout v půlce pohybu. Sedící štěně prostě spadne na bok. Jdoucí štěně provede to samé. Pak se obě dvě zvednou a s vypětím posledních sil si jdou lehnout. A za chvilku se k nim přidávají další a další, až vytvoří valnou hromadu spících štěňat, která se den od dne půdorysně zvětšuje. Valnou hromadu ukončuje krmení divoké zvěře s následným velkým mlaskáním. Další kolo krmení může odstartovat první vyspalé psí miminko. Nebo Samuelův radostný výkřik, že "Miminka hajaj!", který za chvíli vystřídá další: "Jedno chce hamat mlíčko!"

Továrna na loužičky se pozná intenzity kňourání, mručení, poštěkávání, kňučení, zívání, poskakování, pískání a protahování. Člověku se občas nechce – ale stačí jedinej pohled na nevinný štěně, který svýma psíma očima roztomilýho tvorečka upřeně člověka pozoruje. Z jeho výrazu se dá leccos odečíst. Ale nejčastěji to je asi tohle: "Hele, mám hlad! Někdo nebo něco mě vzbudilo a tak se koukej o nás pěkně postarat! To víš člověče, potěšení ze svý roztomilosti a krásy nedáváme jen ta zadarmo! Zadarmo totiž ani kuře nehrabe a zadarmo štěně ani loužičku neudělá! Tak se snaž!" A je to. Protože proti tomuhle není obrany. V takový chvíli je člověk jasně druhej a jasně podřízenej.

Teď se mi zdá, že se jedno z nich probralo. Přestal jsem na chvíli dokonce i psát a pohybovat se. Naštěstí si zase lehlo do valné hromady. Je už docela večer – fejeton dopusiju úplně potichoučku a pak se po špičkách přesouvám do ložnice, sledován pohledem psí maminky Daisy. Loučím se s ní a říkám jí: "Teď je to až do rána na tobě!" Udělá na mě ffft. Což znamená: "Já vím. Ale ráno si je zase bereš na starosti ty, jo?" To víš, že jo, ty naše milovaná tvrdohlavá psí matko. Továrnu na loužičky přece nemůžeme nechat bez dozoru.